Druhý den Colours of Ostrava pokračoval v dobré zábavě stejně jako první den, vystoupili Korben Dallas, Monkey Business, Emilíana Torrini, ZAZ, MØ a druhý den festivalu ukončil Trentemøller.
Druhý den festivalu bylo jestě větší teplo než ve čtvrtek, a neobešlo se to bez incidentů kdy například během koncertu Emilíany Torrini jedna paní zkolabovala a během chvilky u ní byla ochranka a záchranáři, kteří paní bezpečně dostali z davu pryč a poskytli ji pomoc. Z pohledu bezpečnosti a organizace mi festival přijde na velmi dobré úrovni. K večeru jsme mohli vidět i zajímavé vystoupeni španělské pouliční divadlo Companyja La Talale, kteří zahráli scénky na motivy oživlých figurek v orloji za doprovodu zvonkohry. Počet návštěvníků se z čtvrtečních 25000 zvýšil na 30-35 tisíc.
Pro slovenské návštěvníky mohl být zajímavý koncert slovenské skupiny Korben Dallas, která na Colours vystoupila poprvé a z mého pohledu splnili očekávaní a hezky se představili českému publiku, příjemný poslech na páteční odpoledne. Koncert se zobrazoval i na LCD panelu aby i ti co právě jedli u nedalekých stánků, si mohli vychutnat skvělý zpěv Juraja Benetina. Snad i to způsobilo, že před samotným podiem nebyla taková tlačenice.
Monkey Business jsou stálicí české scény a je to už po několikáté co je pořadatelé pozvali. Ani letos nezklamali a předvedli skvělý koncert, kdy roztancovali publikum, Matěj na znak solidarity s nedávnou událostí ohledně Michala Hrůzy požádal publikum, ať se navzájem chytne za ruce a zvednou je nahoru. Je milé vidět takové gesto, určitě tím u fanoušků posílili lidský rozměr jejich kapely.
Emilíana Torrini přinesla uklidnění a pohodu, klidné texty a lehkost z jejího zpěvu přispěly ke klidné atmosféře. Tuto zpěvačku často přirovnávají k Björk v jejich začátcích, podobnost tam určitě je a náhodou jsou obě z Islandu. Pro mne je Emilíana více jemná než Björk a tento koncert mi to jen potvrdil.
Navazující koncert Zaz byl pravým opakem, francouzská šansoniérka přinesla velkou vlnu energie a velmi se snažila komunikovat s publikem v češtině, kdy bylo vidět, že celé věty měla přeložené do češtiny, případně měla po ruce překladatelku, aby i publiku které nemluví francouzsky nebylo ochuzené o pozadí jednotlivých písní. Když Zaz přicházela k publiku, tak bylo vidět ten oční kontakt, který říkal, „pojď a zazpívej si se mnou“. Zaz potvrdila, že dokáže rozproudit krev v žilách a stejně jak při předminulém ročníku.
MØ nastupovala po ZAZ, pokud někomu ještě zůstala energie tak tady se mohl dorazit tancem, elektropop této 26ti leté dánské zpěvačky v doprovodu bubeníka, kytaristy a samplů k tomu jednoznačně vyzýval a pro ty co ji slyšeli poprvé určitě byla příjemným překvapením a patřila k invenčnosti očekávané od festivalu.
Závěr večera patřil Trentemøller, přicházející stejně jako MØ z Dánska. Trentemøller byl více poslechový než taneční, volné vlnění do rytmu bylo to ideální na závěr náročného večera.
Napísal: Jan Klepek – wwwnick
Foto: Jan Klepek – wwwnick
