Ojedinělý literárně-hudební projekt spojený s Franzem Kafkou – to je Kafka Band. Skupina skvělých muzikantů a jeden význačný literát se sešli, aby zhudebnili Kafkův román Zámek. Vzniklo tak něco, co se v našich končinách nevídá často.
A všechno to je zaznamenáno i na CD, které v únoru letošního roku vydal Supraphon. Das Schloss (Zámek) si tak může dopřát každý, třeba doma v křesle, v atmosféru vytvářejícím přítmí, se skleničkou vína nebo panákem něčeho ostřejšího v ruce. Nebo na koncertě: V pondělí 2. června Kafka Band album Das Schloss představí v pražském Divadle Archa. O den později uplyne 90 let od úmrtí Franze Kafky.
O kapele i Kafkovi si povídáme s muzikantem a producentem Dušanem Neuwerthem, muzikantem a výtvarníkem Jaromírem Švejdíkem alias Jaromírem 99 a spisovatelem Jaroslavem Rudišem.
Kafka je dnes asi už váš důvěrný známý, je to tak?
JR: Jsme na dobré cestě. Samozřejmě toho Franz Kafka napsal víc, než jsem přečetl, ale s jeho Zámkem jsme teď trávili tolik času, že ho celá kapela zná opravdu důvěrně. Na začátku jsme ho znali jenom Jaromír a já, předčítali jsme ho ostatním členům kapely a vybírali jsme texty. Byl to takový, řekněme, literární workshop.
Zámek vznikl nejdříve jako komiks. Uvažovalo se hned o Zámku nebo byla ve hře i jiná díla?
J99: Z jednoho londýnského nakladatelství jsem dostal nabídku, abych se podílel na adaptaci Zámku. To se neodmítá. Seznámil jsem se s Davidem Zane Mairowitzem, který napsal scénář. Začal jsem kreslit a na Zámku jsem pracoval šest měsíců. No a když něco takhle dělám, většinou u toho mám kytaru. Tak jsem si začal některé pasáže i přehrávat. Takhle vznikla první představa hudby. Pak komiks vyšel, a to v Británii, Spojených státech, Česku a Německu, a z Německa přišla nabídka na výstavu K: KafKa v KomiKsu, která bude od 23. května k vidění i v Praze na Staroměstské radnici. Z Literaturhausu Stuttgart, který výstavu pořádal, přišel i dotaz na nějakou hudbu, která by doprovodila vernisáž. S Dušanem Neuwerthem jsme toho na vernisážích odehráli už dost, tak jsem si řekl: proč ne?
A to byl základ Kafka Bandu?
J99: Ano. Zkusil jsem si zahrát něco z první kapitoly v češtině, ale nefungovalo to. Přizval jsem tedy Jardu Rudiše, který skvěle ovládá němčinu. Řekl jsem si, že když Jarda bude číst Kafku německy a my do toho budeme zpívat česky, mohlo by to být ono. Ostatně, když jsem Zámek četl, představoval jsem si, že hlavní hrdina, cizinec, zeměměřič K., přichází do českého prostředí. Do české vesnice někde na konci světa s českými hospodami a zemitou, snad lidovou hudbou. Řekl jsem si, že ta muzika, to budeme my, a že tedy budeme zpívat česky. A do toho bude Jarda číst německy, tedy že on bude ten cizinec. A začalo to fungovat hodně dobře.
Navíc vás z německé strany pošťouchli ještě dál…
J99: Ano, chtěli, abychom natočili nějaký klip, jakousi úvodní píseň ke zmiňované výstavě. Pozvali jsme nějaké kamarády z našich kapel, a sedli jsme si do studia. Takhle vznikl základ Kafka Bandu. No a když jsme tuhle partu vytvořili, začali jsme zkoušet – a za pár dní jsme vytvořili základ repertoáru. Viděli jsme potenciál i smysl věci a pokračovali jsme dál. Takhle vznikl Kafka Band. Od té doby jede jako neřízená střela. Uvidíme, kam až doletí.
Může se tedy stát, že by Kafka Band v budoucnu hrál i něco jiného, než soundtracky ke komiksům podle Franze Kafky?
J99: To si neumím představit. Kafka Band je kapela, která vznikla ke Kafkovi. Na koncertě v Arše představíme i tři nové skladby, které vznikly podle jeho povídek. Ale nemyslím si, že zhudebníme třeba román Proces. I když… všechno je možné. Koneckonců skupina vznikla z vernisážového hraní, a teď tady spolu sedíme, dáváme rozhovory do médií, na světě je deska, a jsou rozjednané koncerty po celé Evropě. Uvidíme, kam se to celé posune dál.
Komiks byl objednán z Velké Británie; jak je tam Franz Kafka populární?
J99: Určitě ho tam znají, ale na hlubší hodnocení si netroufám. Spíš můžu posoudit, jak populární je Kafka v Německu a obecně ve střední Evropě. Británie je nám kulturně trochu vzdálenější, i komiksy se tam dělají trochu jiné, než u nás.
JR: V Německu je Kafka ikona, Němci si ho navíc automaticky spojují s Prahou. Ale stejně populární je tam i Hašek, teď zrovna přišlo do knihkupectví nové vydání Dobrého vojáka Švejka.
Jak v Německu publikum přijímá dvojjazyčnost vašeho Zámku? A jak ji přijímá publikum v Česku?
J99: Funguje to skvěle, u nás i v cizině. Spojení vypravěče v němčině a české vesnické kapely je srozumitelné a lidi je berou. Zvýrazňuje symboliku Kafkova románu a podtrhuje některé věci víc, než kdybychom vystupovali jenom v jednom jazyce. Kromě toho jsou Němci stejní, jako my, možná jen s trochu důslednějším uvažováním. Žijeme ale stejné příběhy. V Německu se cítíme jako doma, a to dokonce i v hospodách. Strach z Němců, ten blok, který někteří Češi mají, je úplně zbytečný.
Navíc je váš Zámek skvěle zkomponován a vystavěn, k tomu poutavý přednes Jaroslava Rudiše. Mluvím z vlastní zkušenosti: člověk se nechá natolik unést, že mu občas chvíli trvá, než vůbec zaznamená změnu jazyka…
DN: Určitě jsme si dali hodně záležet, to si dáváme u všeho. Zajímavé ale je, jak to v tomhle případě šlo opravdu hodně rychle – a přesto to myslím působí dobře. Důležitá tady byla i propojenost muzikantů. V Zámku hrají skvělí hudebníci, kteří se navíc dobře znají a rozumějí si. A to je znát.
JR: Deska sleduje příběh románu. K. přichází do vesnice zapadané sněhem, snaží se jako zeměměřič dostat na tajemný nedostupný Zámek, který se vznáší v mlze na kopci a který všem vládne. Na začátku má hodně sil, které postupně ztrácí. Doléhá na něj samota, zima, deziluze. Zamiluje se do Frídy, ale tahle divoká láska ho taky jen ještě víc zničí. Kafka román nedopsal, končí uprostřed věty. My se s K. loučíme ve vánici v písničce Zima.
Jak dlouho jste natáčeli desku?
DN: To je další zajímavá věc: natočili jsme ji živě za tři dny. Nastavili jsme aparaturu, mikrofony, vystřihli to a nazdar! Krásný, živelný nahrávání! Tímhle způsobem jsme do nahrávky mohli prodat i emoce, které jinak zažíváme jenom při koncertech. Ono to tak mělo být – vesnická, hospodská muzika je přece zemitá, a K. v románu potkává živelnou, zemitou muziku. Mnozí z nás jsme tímhle způsobem už strašně dlouho nenatáčeli. Vlastně jsme měli pocit, že jsme se ocitli ve starých časech. Odjeli jsme na chalupu, kde jsme všechno nazkoušeli, a pak jsme zase odjeli do studia, kde jsme to všechno poměrně rychle natočili.
Na nahrávce se podíleli dva bubeníci, proč?
J 99 a DN: To vzniklo náhodou. Ten původní musel někam odjet, přišel druhý a chopil se příležitosti. Když se ten první vrátil, nemohli jsme toho druhého vyhodit, obzvlášť poté, jak se osvědčil, a řekli jsme: hele kluci, pojďte to nahrát oba! Nakonec to byl – vzhledem k nahrávání, při kterém jsme nic zvlášť nedotáčeli – geniální tah. To, co při nahrávání zahráli dva bubeníci, by jeden nikdy nedokázal.
Neuvažovali jste alespoň chvíli o tom, že byste pro české publikum četli texty ze Zámku v češtině?
JR: Uvažovali. Dokonce existuje demonahrávka zhudebnění začátku knihy v češtině, o tom už Jaromír mluvil. Jde o tu pasáž, kdy K. přichází do zasněžené vesnice, do té ztracenosti, kde ho nikdo nevítá. I některé jiné pasáže jsme zkoušeli česky, ale nezdálo se nám to. Přišlo nám, že síla příběhu je i v té krásné Kafkově němčině. V originále.
A možná se někteří Češi na základě poslechu vaší desky začnou učit německy!
DN a JR: : To by bylo skvělé. Němčina sem k nám přece patří. Ale důležitější je, že si třeba někteří z těch, kteří přijdou na náš koncert, Kafkův Zámek přečtou. Je to nádherná, tajemná, mnohovrstevnatá kniha. Kafka by si zasloužil, aby se v Česku zase začal víc číst.
Zdroj: SUPRAPHON a. s.
