André, stále více jsem překvapen, když se dozvídám, jak se nynìjší svìtové DJské špičky dostaly k hudbì. Jak to bylo v Tvém případì?
Já jsem se nejprve pohyboval v úplnì jiné hudbì. Miloval jsem energickou hudbu, jakou byl třeba punk, pozdìji mì oslovilo techno a tam to vlastnì celé začalo. Imponovalo mi chodit na párty, kde se při hraní tak nìjak improvizovalo. Každý přitáhl techniku, kterou mìl doma, nìjak se to propojilo, aby to hrálo. Tehdy tyhle party byly vlastnì ještì zakázané. Možná právì ten pocit zakázaného ovoce mì strašnì přitahoval…
A jak to pokračovalo?
Začal jsem studovat a jeden mùj spolužák si tehdy jako DJ přivydìlával. Řekl jsem si, že kdybych to dìlal taky, mohu si tím financovat celé studium. Takže to byl vlastnì první popud k hraní. Já do té doby o hraní nic moc nevìdìl, vlastnì jsem se ani moc nezajímal o aktuální hudbu, ale nìjak to všechno přišlo samo…
A kdy to s tím Tvým hraním začalo být tedy vážné? Kdy sis uvìdomil, že by ses tím mohl i živit?
To přišlo asi s prvním úspìchem v hitparádách. Dostal jsem se do první desítky oficiální singlové hitparády v Nìmecku. A pak přišlo i velké dilema. Vìdìl jsem, že se musím rozhodnout – buď budu pokračovat ve studiu práv, nebo se budu vìnovat hudbì naplno. Myšlenky se mi stále honily hlavou a já sám jsem si nebyl jistý, protože DJing byl tehdy považován stejnì jako v mnoha jiných zemích za velmi neseriózní zamìstnání. Tehdy byla doba taky o dost složitìjší, neb nebyly takové možnosti. Bylo to nìkdy v roce 1997 nebo 1998…
Jak reagovali rodiče?
No, tak to bylo malinko horší. Oni mìli čtyřicet let řeznictví a přáli si, abych ho převzal. Ale už v dobì, kdy jsem začal se studiem práv, jim bylo jasné, že po tom asi netoužím. A když jsem jim to řekl, byl tak trochu oheň na střeše. Řeznictví bylo pro mé rodiče vším. Otec mì přemlouval, abych dìlal nìjakou školu obchodního zamìření a nechodil na práva, ale já mìl zase svou hlavu. Teď jsou s mým tehdejším rozhodnutím spokojeni, mám hodnì cool rodiče…
Napadlo Tì nìkdy od toho roku 1997 s hudbou skončit?
Nikdy. Nikdy jsem toho nelitoval a vlastnì poslední rok mi mé správné rozhodnutí jen potvrdil. Zájem o mì v posledních mìsících vstoupl jako nikdy za dobu mé kariéry. Bìhem září například budu hrát v Americe, Kanadì, Japonsku, Koreji, Singapuru nebo Anglii. Hraju po celém svìtì, a jak se zdá, asi ne úplnì špatnì (smích…)
On ten úspìch je určitì spojen i s Tvým výtečným albem “WE AR LYVE“…
Nejen s touto deskou, ale nedávno jsem vydal i živì namíchanou kompilaci “Lyve From Beta“, což je vlastnì moje první kompilace vùbec. Vlastní produkce, která se líbí a hrají ji i ostatní djové, tomu zájmu o mì jistì napomáhá…
Když se na svoje album podíváš s odstupem času, je na nìm nìco, co bys dnes zmìnil?
Ne, rozhodnì nic. Spíše přemýšlím nad tím, zda další deska, kterou udìlám, bude mít taky tak pìkný příbìh, jako má ta aktuální. Vím, že nové album bude tvrdší a bude mít napjatìjší atmosféru. Určitì bych chtìl na novém albu vzpomenout na své punkové začátky. Víc ale neprozradím…
Jak to vy DJové mezi sebou máte? Je tam ta velká rivalita, která je na veřejnosti občas prezentována, nebo je to jen hra?
S tìmi, které znám již dlouho, je to již o přátelství. Například Westbam je mùj velmi dobrý kamarád. Ale samozřejmì jako v každé jiné branži, najdou se výjimky, které úspìch jiných neumí překousnout. Na tyhle lidi ale já kašlu. Moc dobře vycházím třeba s DJema ze Švédska. Steve Angello je například moc fajn, Sebastian Ingrosso též. Vìtšina DJù je v pohodì, ale ta, kde cítím, že chybí upřímnost, tam se moje komunikativnost rovná nule…
Poslednì, když jsme spolu mluvili, stìžoval sis, že jsi již dlouho nebyl v Praze. Povedlo se Ti to už napravit?
Právì že ne. Bohužel poslední mìsíce byly opravdu hodnì náročné, nalítal jsem tisíce kilometrù a vystupoval jsem snad v každé zemi, kterou si jen mùžeš představit, takže volna opravdu moc nebylo. Tentokrát bude moje vystoupení opìt mimo Prahu, takže z vašeho hlavního mìsta zase nic neuvidím…
Vraťme se ještì v Tvojí produkci. Svoje singly i desky vydáváš na labelu kolegy Deadmau5e, jak se díváš na jeho produkci? Je nìco, co bys udìlal jinak?
Myslím, že ne. Všechny vìci, které dìlá a jak je dìlá, mají svùj opodstatnìný úspìch. On je opravdovým géniem. Vidìl jsem ho v rámci našeho společného turné nìkolik hrát z velké blízkosti a vyzařuje z nìj neuvìřitelná energie. Bìhem hraní se pohybuje ve svém svìtì a já vždy jen s úžasem pozoruji, co za tím mixážním pultem dokáže vytvořit.
Ty se vìnuješ i remixování. Poslední byla například Britney Spears, které si remixoval její novinku “I Wanna Go“, zároveň máš na svém kontì remixy pro Mobyho, Afrojacka, Michaela Woodse nebo Röyksopp. Co Tì k remixování vede?
Asi poptávka a taky peníze. Remixování je úplnì jiná práce než vlastní produkce. Z originálu musím vybrat stìžejní myšlenku, na které remix postavím…
A už jsi udìlal nìkdy jen remix proto, že jsi prostì chtìl? Tedy ten impuls přišel od Tebe?
Zatím ne, ale je vážnì vtipný, že to zmiňuješ. Jsou to asi dva dny, co jsem slyšel jednu nìmeckou píseň, která se mi moc líbila a chtìl bych jí zremixovat. Nevím ani interpreta ani název skladby, jen jsem zahlédl kousek klipu. Musím se tìch informací dopídit, protože tohle bych vážnì rád udìlal…
Máš nìjaké cíle?
Hele, asi se budeš smát, ale mám. Je to možná hloupé, ale strašnì bych si přál, aby se moje album jednou dostalo na 1. příčku v prodejní hitparádì v Americe. Určitì bych s hudbou neskončil, ale byla by to okamžik, který by rozdìloval mùj život na dvì části – před dobytím Ameriky a poté…(smích) Ale říká se, že to bývá začarovaný kruh – zažiješ to jednou, chceš to znovu..
Myslím, že lepším přáním jsme ani skončit nemohli. Máš ještì nìco na srdci?
Snad jen, že se na všechny z Čech zase moc tìším, takže se uvidíme na Pleasure Island.
Pro United Music připravil Jaromír Koc
Zdroj: United Music
Publikoval: Redakcia GREGI.NET
