Nicménì zkusím to ještì objasnit (vysvìtlit) trochu jinak. Pařát v roce 2000 začal jako černobílý xeroxovaný zin o 30 kopiích. Systém práce se vlastnì za celou dobu nezmìnil, akorát jsme se naučili lépe pracovat s technikou, lépe psát, lépe to všechno vypadá a už to není 30 kopií, ale nìkolik tisíc. Názor si na to udìlejte sami. To znamená, že od prvního čísla jsme Pařát 10 let distribuovali undergroundovým zpùsobem. V únoru 2010 jsme se odvážili k velmi riskantnímu kroku, dali Pařát plnì do barvy a hlavnì do profesionální distribuce. V tu ránu se jeho prodej zvedl o nìjakých 300 %. Bìhem čtvrt roku. Ale ani to nestačilo, byla to tìžce prodìlečná záležitost, která mì stála letité úspory. Dùvodù „nezdaru“ bylo hned nìkolik a postupnì je vysvìtlím.
Každopádnì tuto zkušenost i tak hodnotím velmi kladnì, protože dala základ pro další existenci Pařátu, byť zase na bázi jiné distribuce. Vlastnì té stejné jako letech 2000-09. Dùvod nárùstu prodeje byl jasný: Lidi vidìli Pařát na novinových stáncích, tak si ho spontánnì koupili a mnozí z nich tak díky tomu po 10 letech existence časopisu o nìm slyšeli poprvé. Nevìdìli, co to je nìjaká undergroundová distribuce, že tiskoviny se nekupují jen na novinových stáncích, ale také se o nì dá napsat a zásilku mu pošleme. Ale je to pochopitelné: takhle to vždy fungovalo.
Po 4 číslech na stáncích (a následném stažení z nich) jsme na podzim 2010 doufali, že po detailním vysvìtlení situace na nás čtenáři nezanevřou a nebude jim dìlat problém si o každé číslo napsat (za tu samou cenu, bez úhrady poštovného), zřídit si předplatné atd. To se také stalo, nijak výrazný úbytek prodeje nenastal, za což všem velké díky!
Samozřejmì je pořád i hodnì tìch, kteří nás po stažení prodeje z novinových stánkù ignorovali, protože byl pro nì systém prodeje od podzimu 2010 „pracný“. Přitom na objednání stačí asi tak dvì minuty času. Jedna na vyplnìní objednávky a druhá na převod částky prostřednictvím internetového bankovnictví. Nìkdo tento čas „obìtuje“ každé dva mìsíce (nechává si poslat každé číslo zvlášť), jiný to vezme rovnou na celý rok dopředu a má klid. Druhá možnost je ideální pro ty, kdož nemají bankovní účet, nechce se jim každé číslo hradit složenkou a krmit tak Českou poštu. Taktéž si lze zřídit automatické zasílání každého čísla (na mail vždy pošleme akorát číslo účtu a var. symbol) a mnoho dalších variant. Časopis mùže dojít k vám ve 100% stavu za úplnì stejnou cenu, jako kdybyste si ho koupili o kus dál na stánku, navíc není nutné nic hradit předem. Ovšem do dùsledku řečeno ani ty novinové stánky nejsou úplnì mrtvý. Pokud nám nìjaký stánkař zavolá, že by Pařát chtìl distribuovat, my mu jej od 5 ks rádi pošleme. Domluvte se se 4 kamarády a máte to, ale i přesto nám současný model prodeje připadne efektivnìjší.
Kdo v tomhle oproti prodeji na novinovém stánku vidí problém, s jeho pohodlností nic nezmùžeme. Je to jenom o tom, jestli človìk nìco opravdu chce. A když chce, tak si to sežene. Zvlášť pokud to jde tak jednoduchým zpùsobem. Chce to možná jen trochu zmìnit zažité obyčeje. Komu Pařát za ty peníze připadne o ničem, netrefíme se do jeho vkusu atd., nekoupí si ho, ani kdyby mìl novinový stánek naproti baráku.
Pařát nemùže být k sehnání na novinových stáncích hned z nìkolika dùvodù. První je faktor ekonomický. Za časopisem nestojí žádný mecenáš, akciovka nebo es-er-óčko, ale jediná fyzická osoba, která na to prostì nemá peníze. (úsmìv) Nejde o pár tisíc, ale minimálnì o šestimístná čísla.
Ale to je stejnì až vedlejší. Zásadní informace spočívá v tom, že kdybychom Pařát vrátili na stánky, naše existence by se zmìnila na tvrdý boj o přežití, a abychom dýchali, v každém čísle bychom vás museli seznamovat, co nového u Nightwish, Iron Maiden, Metalliky, Manowar apod. Tedy to, co se ve velkém prodává. Se současným obsahem bychom šli po pár číslech do kopru. Určitì bychom spoustu nových čtenářù získali, ale zase třeba polovinu současných (fandících hlavnì tvrdému metalu) ztratili, protože by je to za chvíli přestalo bavit. A nás asi taky.
Nehledì na to, že situace by stejnì dospìla do stádia jako v létì před dvìma roky. Abychom pokryli všechny stánky v zemi, museli bychom vyrábìt řádovì rovnou desítky tisíc kusù, z nichž by se nám ¾ vracely zpìt v podobì remitendy. Ovšem i to má háček. Distributor nemùže dávat časopisy všude, kam se mu zlíbí, ti majitelé stánkù (obchodních řetìzcù) jej také musí sami chtít nebo nabídnout takové finanční podmínky, aby to nevypadalo na sedření z kùže. Je to boj o pozice. A co myslíte, prodejní stánek jakožto komerční subjekt si odebere a vystaví „nìjaký metalový Pařát“ nebo nový časopis o vaření? Z toho vyplývá, že bychom se zase dostali hlavnì do trafik na perifériích mìst, v nichž vládnou železnou rukou dùchodkynì nemající ani ponìtí, co ten Pařát je zač. Jelikož je časopis s CD balen ve fólii, čímž si ho nikdo před zakoupením nemùže přečíst ani prolistovat, asi by to ani nikdy nezjistily. (úsmìv) Pokud by se nás nìkdo zeptal, kde se v tom a tom mìstì dá Pařát koupit, na druhý konec mìsta by pro nìj stejnì nešel a radìji si ho za tu samou cenu objednal přes net. Nebo ho ignoroval.
Zkrátka zpùsob distribuce, jaký už novì rok a pùl praktikujeme, se nám zdá nejlepší a vlastnì i jako jediný možný. Byť daleko pracnìjší. V případì distribuce na stáncích pošlete skoro celý náklad do Prahy na Mediaprint a krom předplatitelù vypíšete akorát jednu fakturu. Při současné distribuci je jenom balení, evidence a rozesílání v 1-2 lidech záležitostí nìkolika dnù. Ale zase se nemusíme podřizovat tlaku firem, inzerentù, psát pořád o jednìch a tìch samých kapelách… a je nám všem dobře. (úsmìv) Snad i vy z obsahù čísel máte dobrý pocit.
Díky všem za pochopení a zájem. Snad jsem to vysvìtlil srozumitelnì a už naposledy. (úsmìv)
Zdroj: Petr Říha, vydavatel
Publikoval: Redakcia GREGI.NET
