Ahoj Josephe, popiš nám prosím své začátky kariéry.
Když mi bylo 12, pořídil jsem si první DJ konzoly a začal jsem trénovat jak do sebe sladit dvì skladby. Mìl jsem to propojené přes počítač, takže jsem si tím začátky hodnì ulehčil, ale o to dříve jsem pochopil jak celý ten princip míchání funguje. Zajímavé je, že jsem začal hrát mnohem dřív než jsem navštívil svou první party (smích.) Postupem času jsem ale přešel na gramofony a nakonec na CD playery, které k hraní používám dodnes. I když opìt ve spojení s MacBookem a programem Traktor
V současné dobì je o tebe velký zájem ale především díky tvé produkci… kdy jsi začal se skládáním?
Když už jsem vìdìl jak se míchá, rozhodl jsem se zkusit nìco složit. To mi bylo 16 nebo 17 let a musím říct, že to přišlo naprosto přirozenì. Nikdo mì nenutil do toho, abych už konečnì nìco složil, prostì jsem cítil, že je to přirozený vývoj mé osobnosti a tak jsem se začal učit jak se to vlastnì dìlá… Teda vlastnì abych nekecal – jeden kamarád mi pùjčil crackovanou verzi programu Reason (smích).
Pracuješ s Reasonem dodnes?
Nene, sice jsem na nìm začínal, ale dnes již skládám pouze v Abletonu.
Používáš k tomu i nìjaké hardwarové nástroje?
Mám ve studiu Maschine od Native Instruments, ale nepoužívám jej pokaždé. Jsem spíš softwarovì založený človìk.
Co je pro tebe nejtìžší a co nejjednodušší fází při skládání hudby?
Hm, nech mì chvilku přemýšlet… Nejtìžší pro mì je, že chci, aby bylo všechno perfektní. Zvuková kvalita je pro mì vždy na prvním místì a každý producent ví, že není tìžké vytvořit perfektní dílčí části skladby, ale známkou kvality je to, jak je do sebe dokážeš v závìru zmixovat. Tím jsem odpovìdìl na obì části otázky, že jo? (smích)
Jak dlouho ti obvykle trvá než dáš dohromady jednu skladbu?
Jeden den… respektive jednu noc. Samozřejmì ale bez finální masteringu.
V České republice se již nìkolik let neustále řeší téma techno vs. minimal… Co si představíš ty pod tìmito pojmy?
Tuto otázku v posledních letech řešilo mnoho lidí po celé Evropì, ale podle mého názoru je to jednoduché. Minimal je prostì minimalistká hudba, která klade dùraz na jednoduché ale propracované prvky. Souhlasím s tím, že minimal není hudba pro rozjetou party, kterou navštìvují tisíce lidí, ale já osobnì mám minimal rád, protože je to jedna z odnoží elektronické hudby, a proto je zajímavé pozorovat jak se vyvíjí a samozřejmì z nìj mùže pramenit i určitá inspirace pro mnoho techno producentù. Tím nechci říct, že techno je všeobecnì ménì propracované, ale pro mì je prostì techno synonymem energie a zábavné hudby. V dnešní dobì se však všechny hudební smìry vzájemnì prolínají a ovlivňují, což považuji za pozitivum a je na každém producentovi, DJi i návštìvníkovi, co si vybere.
Je ti teprve 24 let a přitom se každý víkend potkáváš na vyhlášených akcích se svìtovými DJs, kteří tì uznávají a s radostí hrají tvé tracky. Nemluvì o tom jakou oblibu máš mezi fanoušky. Jak to na tebe najednou celé pùsobí? Ten boom, který zažíváš v posledních dvou letech?
Je to úžasné, neskutečné! Když jsem začal spolupracovat s Adamem Beyerem, tak jsem tomu sám nemohl uvìřit, protože on je pro mì legenda. Najednou jsme spolu začali hrávat i společné sety a od té doby jsem se přestal divit čemukoli… následovala spolupráce a uznání od Chrise Liebinga, Richieho Hawtina. A to jsou pro mì jména, která jsem milovat od své puberty a najednou jsem se stal součástí této party, která mì vzala mezi sebe a kolikrát se zastavím, rozhlédnu se kolem sebe a jen se divím. (smích) Samozřejmì jsem ale pořád teprve na začátku a snažím se na sobì tvrdì pracovat, abych nìco dokázal a mohl se třeba časem právoplatnì řadit mezi tyto lidi.
Jako prvního jsi zmínil Adama Beyera…
Ano, Adam je pro mì tak trochu otec v tomto prostředí. Je to neskutečný profesionál, ale zároveň je velmi kamarádský a snaží se, aby lidi v rámci Drumcode (pozn. legendární label Adama Beyera) fungovali jako rodina, což se mu opravdu daří. Snaží se nás nìkam posunout a když hrajeme společný set tak je to jednoduše perfektní a myslím, že je z nás trochu cítit, že cosi je ve vzduchu, víš jak to myslím…
Kdy naposledy jsi byl před hraním opravdu nervózní?
S nervozitou mám problém před každým hraním, proto si předtím musím dát aspoň dva panáky, ale dávám si pozor, abych toho nevypil víc, protože to by se pak mohlo odrazit na mém výkonu. Naposledy jsem byl ale opravdu nervózní před hraním na španìlském festivalu Monegros, kde na mì koukalo neskutečné množství lidí. Když jsem ale začal hrát, všiml jsem si malé skupinky Italù v přední řadì. Skandovali moje jméno a hnali mì kupředu v pravém italském (velmi hlučném) stylu. V tu chvíli jsem se cítil jako v domácím prostředí a najednou ze mì spadly veškeré obavy.
Bohužel za pár minut už začínáš hrát, takže tì nebudu zdržovat od přípravy. Na závìr se tì jen zeptám jak na tebe pùsobí prostředí českých partypeople a co bys jim rád vzkázal?
Dojel jsem teprve před chvilkou a za pár minut začínám hrát, ale z toho co jsem mìl šanci zatím vidìt, mám opravdu radost. Je vidìt, že si umíte hudbu užívat naplno, a proto se na vás v listopadu moc tìším!
Rozhovor vznikl na festivalu Pleasure Island 2011 Ptal se Nois
Zdroj: Apokalypsa s.r.o. – Dalin Vajčner
Publikoval: Redakcia GREGI.NET
