Po čtyřech letech se na místo činu – do brněnského Boby centra – vrací průkopník německého hardtechna, který stojí za remixem mrazivé Hardtechno anthem. Kam se jeho produkce posunula, s kým nyní spolupracuje a jak vypadá aktuální německá scéna jsme rozebrali v následujícím interview…
Ahoj Borisi, máme za sebou vánoční svátky a mě by zajímalo, co bylo tím nejlepším dárkem, který jsi kdy na Vánoce dostal.
Všechny zdravím a předem díky za pozvání na Citadelu! Nejlepší dárky, který jsem kdy dostal byly konkrétně dva. Tím prvním byla herní konzole, kterou mi Ježíšek nadělil ještě když jsem byl malej. Jednalo se o Atari 2600 z roku 1989. Tím druhým byl kontroler S4 z dílny Native Instruments.
Na Red Cube pódiu Citadely se představí také slovenský Sepromatiq, se kterým už nějakou dobu spolupracuješ. Čím tě tento skromný chalaň zaujal a jak začala vaše kolaborace?
Seprovu produkci znám už velmi dlouho a osobně se známe od roku 2007, kdy jsme se potkali v klubu Piano v Trenčíně. Tehdy mi dal svoje demo CD, které mě okamžitě přesvědčilo o jeho talentu. Od té doby pravidelně zařazuji jeho tracky do svých setů, protože má velmi podobný sound jako já. Proto jsem přišel s myšlenkou dát naše zkušenosti a nadání dohromady a odstartovat tak nový projekt.
Řekni nám víc o tom vašem projektu…
Bude to „battle DJ act“ s živými prvky.
Jak to, z tvého pohledu, momentálně vypadá s hardtechno scénou v Německu?
Bohužel německá hardtechno scéna upadla. Některé kluby to přestřelily hned zezačátku a víkend co víkend v nich bylo hardtechno ke slyšení, jenomže lidi se toho brzy nabažili a přeorientovali se na jiné styly. Poslední dobou se sice opět vynořilo několik posledních mohykánů, ale není to žádná sláva. Pořád u nás ale existují akce jako Syndicate v Dortmundu nebo Toxicator v Mannheimu, na kterých se sjedou milovníci hardtechna z celého Německa, ale v klubech už hardtechno nemá takovou pozici jako dřív. Řekl bych, že v rámci celé Evropy pořád existují tisíce fanoušků hardtechna a zvláště v jižních oblastech jako je Španělsko nebo Portugalsko, se zběsilým rytmům daří.
Zaslechl jsem něco o tom, že tě rodiče v dětství přihlásili do hodin flétny…
Jojo, na základce jsem se učil hrát na flétnu. Byl jsem v tom dost špatnej, ale je to jediný hudební nástroj, který jsem se dodnes naučil jakžtakž ovládat.
Považuješ se za snílka?
Jsem snílek a zároveň realista. Vím, že některé sny jsou dosažitelné a jiné nikoli. Mým snem třeba bylo, že se stanu pilotem, ale vzhledem k tomu, že už nejsem nejmladší a ani nejbohatší, se mi tento sen nesplní.
Za celou svou kariéru jsi hrál na mnoha zajímavých místech. Na které vzpomínáš nejraději?
Nejkrásnější pro mě bylo hraní v barcelonském přístavišti. Nepamatuji si, kdy přesně to bylo, ale mít před sebou dav úžasných lidí a za sebou dunící moře, je zkrátka nepřekonatelný pocit.
Co momentálně hraje v autě Borise S.?
Poslouchám spousty hudebních žánrů. Většinou mám naladěnou stanici hrající „urban club music“, ale momentálně si ulítávám i na dubstepu a drum ‚n‘ bassu.
S rozvojem sociálních sítí se zjednodušili komunikační kanály mezi umělci a jejich fanoušky. Máš s tímto fenoménem nějaké negativní zkušenosti?
To si piš! Tohle je s tím prostě spojený a člověk vždycky narazí na někoho, kdo jednoduše neví, kdy už je za hranicí….
Doslechl jsem se taky, že jsi celkem nadšený filmový fanda…
Miluji filmy – především horrory a sci – fi! Ulítávám si na sériích Star Wars, Pána prstenů, Vetřelců a zbožňuju taky Kruh.
Zdroj: Nois (Apokalypsa)
