Špinavec ze Sardinie a jeden z nejoriginálnějších producentů současnosti se rozpovídal o svých rodičích, připravovaném albu i sympatiích k popu. Seznamte se blíže s Paolo Albertem Loddem, který se představí koncem února na brněnské Citadele.
V Brně jsi se naposledy představil v roce 2009 na party Elektra. Jaké pocity v tobě Brno zanechalo?
Brno mi padlo do oka, i když na můj vkus je u vás trochu chladno. Přeci jen pocházím ze Sardinie…
Některé tvé skladby mají temnou a surovou atmosféru, jiné naopak rozvíjí překrásné melodie, které člověka chytnou u srdce. Ke kterému z těchto dvou pólů momentálně inklinuješ?
Je to přesně jak popisuješ! Aktuálně si ujíždím na obou pólech svého působení a snažím se, aby mé hraní tvořilo harmonický celek.
S tou diverzitou souvisí i fakt, že tvé tracky se objevují v setech striktních techno Djů (jako například Chris Liebing) tak v chill-outových kompilacích. Sleduješ kdo všechno má tvé skladby v oblibě?
Samozřejmě neprojíždím playlisty všech světových Djs, ale vždycky mě potěší, když své tracky slyším v setech lidí, kteří na taneční scéně něco znamenají. Dělá mi to radost a jsem rád, že má moje práce tak široké uplatnění.
V několika rozhovorech jsi zmínil, že za tvým hudebním nadáním do značné míry stojí tví rodiče. Čím tě tak ovlivnili a jak pohlíží na tvou produkci?
Když jsem byl malej kluk, tak nám z domácího sterea neustále hráli Beatles, Pink Floyd, Simon & Garfunkel, stejně tak jako Musorgskij a Rachmaninoff. Ta rozmanitost mi ukázala neskutečné množství krás hudby. Později si naši začali ujíždět na vlně jazzu, ale ten už mě tolik neoslovil. Stejně tak neoslovující je teď pro rodiče moje aktuální produkce, to ale nemění nic na tom, že jsou na mě hrdí, čehož si nesmírně vážím.
Co říkáš na boom dubstepu?
Moje přezdívka je Dusty Kid, ale nejsem natolik dětinský, aby se mi líbil dubstep.
(pozn. v originále: „My artist name is Dusty Kid but I’m not kid enough for dubstep.“)
Ve virtuálním světě a na sociálních sítích nejsi moc aktivní… jak se ti daří nepodlehnout?
Jsem pořád na cestách a když mám volnou chvilku, tak se ji snažím vyplnit nějak smysluplněji než Facebookem. Proti sociálním sítím ale nic nenamítám.
Nejen producenty jistě zajímá, jaký hardware a software používáš ke své aktuální produkci…
Liine Griid a Liine Lemur pro iPad a Ableton Live. Z hardwaru mám momentálně nejoblíbenější Memorymoog a Op-1.
Tvé poslední album nese název „Beyond that hill“. Co je za tím „Tvým obzorem“?
Já myslím, že každý člověk má svůj svět existující „za obzorem“. Je to tajný a soukromý prostor, ve kterém se hromadí sny předtím než se stanou skutečností.
Co můžeme očekávat od tvého dalšího alba?
Něco odlišného… určitě víc dark & underground s prvky 70. a 90. let.
Popiš nám svůj vztah k popu a popkultuře…
Miluji pop! V autě poslouchám všechno od Coldplay po Lady Gaga. V poslední době u mě vede projekt Alva Noto.
Chodíš i na popové koncerty?
Nenávidím koncerty! Zrovna nedávno jsem byl na koncertu Alva Noto v Milánu. Představení bylo parádní, ale po 15 minutách jsem se začal nudit. Dávám přednost pohodovým klubům, kde si můžu poslechnout hudbu, která mě zajímá, pokecat si u toho, dát si drink a zatančit si. To mě baví mnohem víc než stát 90 minut na jednom místě a čumět na pódium.
Sice nejsi tak úplně Ital, ale přesto se tě musím zeptat, jak jsi na tom s láskou k jídlu a k vaření…
Miluju jídlo, ale před vařením dávám přednost jezení.
Rozhovor připravil v prosinci 2012
Nois
Zdroj: Citadela
