Hrajeme radi s kapelou Nasycen – hovorí leader bubeník kapely HUSH Honza Kubánek.

Písničky z jejich v pořadí již pátého alba právě v těchto dnech  představuje na svých koncertech  jablonecko-liberecká  kapela HUSH.

Honzo, písničky z nového alba – zeptám se – co mají něco společného? Jak vypadal jejich výběr?
Všechny písně vznikly od léta 2011 do léta 2012. Jsou poznamenány příchodem 50% nové krve do kapely. Ta znamenala velkou změnu v atmosféře, v procesu skládání, ve zvuku a v celém přístupu k muzice. Tou čerstvou infuzí je basista Martin Bouchal a kytarista Ondřej Rusnák. Se zpěvákem Michalem Kurillou táhneme káru Hush už od roku 1996, tak byla tahle velká změna opravdu pro celé další hudební směřování tím zásadním impulsem. Na album se dostalo všech 11 songů, které jsme pro desku nachystali. Polotovarů bylo samozřejmě mnohem víc, ale ty se nedostaly do užšího výběru. V textech se samozřejmě odráží naše prožitky a pocity získané na bitevních polích soukromých životů.

Album má název Endorphin – proč právě tento název?
Název mne napadl po jedné z prvních zkoušek v nové sestavě. Měl jsem najednou z hraní podobný pocit a euforii, kterou jsem zažíval v prvních kapelách. Cítil jsem tu chemii v těle, kterou každý člověk má tak rád a která se popisuje i jako pocit štěstí…stačilo jít trochu ke zdroji toho všeho a byl z toho název alba. Snad vyvoláme tvorbu endorfinů i v posluchačích, kteří naší desku ochutnají.

Která písnička je podle Tebe pro posluchače nejchytlavější?
Z reakcí lidí je to dost nejednoznačné – každý má jiný naturel a každého osloví jiná hudební atmosféra. Tím, že je na nahrávce těch poloh vícero, vybírá si každý trochu jiné favority svých uší. My v kapele sázíme na úvodní Ignite The Fire. Máme rádi energii toho songu. Pro hodně posluchačů je zajímavá i Hot Smoke & Blue nebo akustická Down, která celá vznikla až při nahrávání ve studiu. Je to hodně pocitová záležitost ovlivněná děním dnů, kdy vznikala.

Na hudební scéně nejste žádní nováčci – jak je těžké udržet si své  fanoušky tak dlouho?
Nováčci opravu nejsme. Ale necítíme se ani jako dinosauři. Pořád nás to baví a svým způsobem je Endorphin pro kapelu velký start/restart. Reakce na desku jsou moc příjemné. Doba je zahlcena muzikou, která je volně přístupná. Stačí zdarma klikat myší a poslouchat. Přimět někoho, aby si pustil zrovna Hush je opravdu velký úkol a je potřeba po natočení desky neusnout a zkoušet jí dostat k potenciálním fanouškům všemi možnými cestami. Pro nás je ale důležitý i dělat radost sami sobě a plnit si malý muzikantský sny…teď to byl např. mastering desky ve Švédsku u Jense Bogrena ve Fascination Street Studios. Máme konečně desku, která hraje opravdu dobře.

Plánujete delší šňůru?
Na delší šňůru zatím nepomýšlíme, protože naše pracovní životy na to nejsou stavěné. Ale už se kupí hraní – třeba i 3x za víkend, takže jsou to takové minišňůry s návraty na domácí půdu. Ale nutno přiznat, že v nás všech hlodá chuť si jednu aspoň týdenní souvislou šňůru vyzkoušet…uvidíme.

Na 3 křtech, které jste si naplánovali – Liberec, Jablonec, Praha  – s vámi hraje pražská kapela Nasycen. Proč právě oni?
Proč Nasycen? První impuls ke společnému hraní vzešel od nich – hledali někoho k sobě pro hraní v pražské Malostranské besedě. Jejich basista Ilja Kučera nás krátce předtím slyšel v Praze před australskými Dirty York a zavolal nám. Před tím koncertem jsem znal jen to jméno, ale ne muziku kapely. Koncert a následný poslech jejich CD nás v kapele všechny dostal. Jejich píseň – Jaké to je být slepý považuju já osobně za vrcholný číslo český rockový písničky. Tahle věc mě tehdy doslova uhranula (a nebyl jsem v kapele sám). Navíc vzniklo to, že Nasycen si oblíbili nás a vznikly tak z toho tyto společné koncerty. Přijde mi moc fajn, že nehrajeme stejný žánr. Pro posluchače má tak koncert dvě polohy – křehčí a přemýšlivou Nasycenovskou a druhou ve znamení Hush, kdy hraje prim energie a zemitější zvuk. To, že si hudebně nekonkurujeme a netrumfujeme se je i důvod, proč s Nasycen hrajem moc rádi. Navíc to jsou skvělí chlapíci.

Plánujete nějaký společný projekt?
To zatím není na pořadu dne…i když jsme při natáčení Endorphinu měli velkou chuť požádat Ravena (klávesista a zpěvák Nasycen…) o nějaké klávesové aranže do našich songů. Nakonec jsme ale z časových a kilometrových důvodů zvolili Honzu Hladíka z Liberce, který odvedl skvělou práci a tímto mu moc děkujeme. Projekt neplánujeme…ale kdo ví, co se zítra všechno může státJ

Jaké bude vaše léto?
Léto bude jako už hodně let podobné – dva týdny na dovolenou a jinak hodně na cestách s Hush po fesťácích…něco už je dojednané, na dalších se pracuje. Letos vyzkoušíme pořádně i nově pořízenou kapelní dodávku nazvanou Uršula. Tak snad zápřah vydrží, i když to už není žádná mladá dorostenka…JTakže asfalt, patníky, pumpy, kafe z automatu, drahý a nedobrý bagety, dohady, co si v autě pustíme za muziku, koukání z okýnka auta, jak místo obilí rostou v polích nový a nový krabice pro skomírající průmysl, hledání v mapě, kde je ta vesnice s tím fesťákem, nakládání a vykládání aparatury a návraty nad ránem…A jak říkáme v kapele…“někdo to dělat musíJ“

Zdroj: IB