Odešla legenda… Iustitia. Dizzastarr. De Zrechts. “Budvárek a joint“, “4Aovej knedlík“, “Modlitba“… Pod tím vším se za posledních více jak 15 let podepsal vlastní krví MC Jelínek. Talent. Nevyzpytatelnej. Sugestivní. Naléhavej. Spontánní. Nervózní MC, co tě nenechá v klidu, pobaví, rozesměje, ale taky hryže a drásá.
Žil v zemi vandráctví a průměru, kde krotitelé mikrofonů místo plivání ohně provozují zívání na znamení. A jestli si tu někdo mohl připadat jako nepochopený básník, umělec a nedoceněný MC, byl to právě on. Místo vlezlého brnkání na city ale radši dobrovolně odešel. Zmizel jak v boubínských mlhách. Zmizel, aby z těch hvozdů vyjel na splašeném černém koni jako Pablo Diablo. Není čas na slzy. Slzy nostalgických nářků vypil sám Pablo Diablo jak upír ještě než stihlo začít jejich ronění. Je rok 2013 a Pablo Diablo má svou první desku. XIII.
Byla by to úplně normální zpráva. Normální ale na ní není vlastně vůbec nic. Ten MC není normální. Ve smyslu normálních „šablonek“, „standardů“ a „průměrů“ je Pablo Diablo fakt ředitel blázince. Důkaz, že „každej“ rapovat opravdu nemůže. Byla by to možná normální zpráva o sólo debutu. Kdyby Pablo Diablo a jeho nenormální rap nezněl do uší už víc jak 15 let. Jelínek byl od samého začátku jako zjevení. „Hrát si se slovy, jak jazyk dovolí“ a jemu dovolil dost. Většina týpků odpalovala ohňostroj, když jim lajny končily na stejnou slabiku. Na rozměr „flow“ nemělo dojít ještě několik let, ale chlápek z jihu s výrazem šílence z lesa nakládal, jako by mu ten rytmus pumpoval v žilách a nebylo pro něj nic přirozenějšího. Aniž by si za to chtěl připisovat zásluhy, učil tady Pablo Diablo MCs spousty věcí – flow, nasazení, výraz, slovní zásoba, metafory. Kato, Dědek, Indy, Oliver Lowe, MC Gey. Ty všichni by dlouho neváhali, kdybyste se jich zeptali, koho tady cení. Navíc ani polička s releasy nezeje zrovna prázdnotou. 5 vinylů (3 s Dizzastarr, 2 s De Zrechts) a 4 CD (2 x EP, 2 x LP, všechny s De Zrechts) + nějaká ta hostovačka (Prago Union, MC Gey). Přesto ho „průměrý“ domácí fanda rapu bude sotva znát.
Jak je to možný? Co se stalo? Jak se povedlo tenhle talent ututlat? Kde se to pokazilo a co? Nikde nic, věci jsou, jak maj bejt. Pablo Diablo asi o nějaké uznání stejně ani nestojí. Nebo to minimálně není motor jeho tvorby. Jako je u někoho neukončená kariéra důkazem o nedostatečné sebereflexi, je u něj důkazem nekončícího pnutí. Psát a rapovat se zdá být jeho bytostnou potřebou. Všechno ostatní je úplně vedlejší. Z jeho rapů prýští život a emoce. Někdy veselý, jindy temný a pochmurný. Zapšklost a zhrzenost nebo nostalgie nad sebou samotným z něj ale nevyjede ani jedinkrát.
Takže když si takhle pěkně zrekapitulujeme, s kým máme tu čest, je tu jeho první album. Pablo Diablo XIII, nese se jak nekorunovaný císařpán domácího rapu. A ta deska je přesně taková, jako jste se možná trochu báli doufat. Pablo Diablo a asi nejlíp skrytý tajemství. Pablo Diablo a jeden nesplacenej dluh historii českýho rapu, co můžeme konečně srovnat.
– digitální verzi alba i cd si můžete pořídit na bandcampu Everydays: https://everydays.bandcamp.com/
– CD si můžete také objednat na emailu zrechtshit@centrum.cz
Zdroj: BOOMBOX booking
