Kresby tuší Marthy Elefteriadu vycházejí v nové reedici doplněné o bonusy.

Když v roce 1980 vyšlo první sólové album Marthy Elefteriadu Kresby tuší, bylo od začátku jasné, že se jedná o počin z řádu výjimečných. Skvělá sestava autorů, v níž se skvěla jména jako Michael Kocáb, Dežo Ursiny, Vladimír Mišík nebo Vladimír Merta.

Unikátní esprit zpěvaččina projevu. Zajímavý, možná až netradiční mix žánrů. To vše přispělo k tomu, že byly Kresby tuší v roce 1981 zvoleny Albem roku časopisu Melodie a stal se z nich solitérní osobitý projekt, který odolal zubu času. Potvrzuje to ostatně i aktuální reedice Supraphonu, která právě vychází a čítá čtyři dosud nevydané písně (!).

„Navrhl jsem obrátit pozornost na autory, aranžéry a instrumentalisty zatím spíš nezavedené, dnes by se asi řeklo ´alternativní´. Tak se po návštěvách četných klubových koncertů, seznamování a oslovování vytipovaných lidí rodícího se tvůrčího kroužku začala podoba alba zvolna rýsovat. Martha za věcí pevně stála a věřila jí. A obrovským nápřahem své tehdejší energie se do ní vrhl Michael Kocáb, student kompozice a varhan na pražské konzervatoři, nepřehlédnutelná postava mladé scény a kapelník první sestavy tenkrát ještě jazz-rockového Pražského výběru. Pro něhož šlo vlastně o příležitost ukázat své schopnosti,“ vzpomíná producent alba Ondřej Konrád na to, jak se to tehdy celé semlelo.

Výsledná nahrávka posluchače oslovovala – a i po více než pětatřiceti letech od prvního vydání stále oslovuje – svou výjimečností. Můžeme to nazývat nevšedností, osobitostí, přemýšlivostí textů či prostou nadčasovostí.

Ostatně velmi trefně to shrnul ve své dobové recenzi pro Melodii Jiří Černý, který mimo jiné napsal:„I na prvním sólovém albu hlas zůstává zvučný, jako když udeříte do ušlechtilého kovu, slovo zní stejně jadrně a prostě, jak bylo odposloucháno od maminky, která děvčatům zpívala lidové písničky. Společnost, v níž se tento hlas nyní poprvé ocitl, jej však zaměřila, ozvláštnila a zvniterněla tak, že se setkáváme téměř s novou osobností.“

Jedinou „drobnou vadou na kráse“ alba, jenž symbolizovalo přednovovlnní zvuk Pražského výběru, byl fakt, že pod diktátem doby z něj byly nakonec vyřazeny písně autorů, kteří emigrovali. Konkrétně Zázračná místa a Cézar pes Oskara Petra a Proč se spustil déšť a Ráno bylo bílé Bohdana Mikoláška.

„Tehdy to bylo tak, že texty se schvalovaly cenzurou v předstihu před hudbou a ty již byly odevzdané. Aleš Sigmund nám tehdy poradil, abychom zachránili alespoň muziku tím, že se pod ně podepíše někdo jiný. Výsledná deska by tak byla trochu jiná, kdyby k těm zákazům nedošlo. Třeba ‚Hrál sis, hrál‘ jsem doplnila ze semaforského představení ‚Má hlava je včelín‘, kde jsem ji zpívala. Je slyšet, že je trochu jiná než ostatní.  Nikdy by mě tehdy nenapadlo, že album přece jen někdy vyjde kompletní, tedy i s písničkami, které tam být původně měly a nakonec nesměly být,“ říká k tomu Martha Elefteriadu.

Nyní máme tak vůbec poprvé možnost si Kresby tuší vychutnat v jejich plné kráse. Kráse pro níž pánové Kocáb, Soukup, Malina, Placheta, Koubek, Stivín, Kubík, Hrubý a řada dalších poskytli jak komorní, tak téměř bigbandový sound oslavený suverénním zpíváním Marthy Elefteriadu.

Zdroj: TS