Rozhovor s Jiřím Macháčkem pri príležitosti jesenného turné MIG 21.

Vyrážíte na tradiční turné, máte novou píseň Mávej, na co všechno se ještě můžeme v nejbližší době těšit?
Mávej není nová věc, je to stará dobrá Sinatrova My Way s českým textem, kterou už dva roky hrajeme, ale teprve letos jsme se rozhodli ji dodělat i ve studiu a natočit k ní klip a podle toho ji hrát. Tím je snad dá se říci – jako že nová – ale máme vedle ní už i čerstvější kusy.

Takže se můžeme těšit i na nějaké nové skladby, které doposud nikde nezazněly?
Ano, můžeme. Minimálně na dvě nové písničky. Těšme se.

Podzimní klubové turné je již jakási tradice. Proč kluby a ne třeba haly?
Důvodů je několik. Za prvé si chceme zahrát víckrát, klubů je totiž v naší zemi mnohem více než hal. Pak se nám taky zdá, že klub je pro koncert přirozenější prostředí, tak jako je hala zase přirozenější spíš pro sportovní akce. No a konečně, kdybychom hráli v halách, asi bychom po koncertě vždycky stejně šli na afterparty do nějakého klubu, zatímco takhle už v něm rovnou budeme a navíc se všema, kdo přišli na koncert a měli chuť s námi zůstat.

Jste jedni z mála, kdo si pečlivě připravuje i scénu a kostýmy. Bude i během letošního podzimního Šňůra Tour nová a přiblížíte nám ji nějak?
Bude nová, i kostýmy budou nové, jelikož ty staré jsou už zatuchlé a plné cizopasníků, i když stále ještě vypadají na dálku trochu sexy, že? Letos na to půjdeme tak, že to všechno bude pečlivě šité horkou jehlou, ale tak, aby to nebylo vůbec poznat. Jak už je ostatně naším starým dobrým zvykem.

Jak vůbec vznikl nápad zaranžovat skladbu Franka Sinatry a transformovat ji do Mávej?
Na internetu snadno objevíte, že text této písně byl už přeložen do všech možných i nemožných jazyků a že tato píseň již byla zpívána všemi možnými i nemožnými interprety. Pokud vím, tak v české verzi tu píseň nazpíval Karel Hála, ve slovenské Hana Hegerová s textem Milana Lasici. Mně ale lákalo napsat český text na tuhle píseň, který by byl přesně pro mne, který by v sobě měl zároveň patos i nadhled, což je vlastně neslučitelné, a to právě mě na tom lákalo. A Tomáše Poláka zase lákalo to, jak tu věc, která je původně psaná pro velký orchestr zaranžovat pro malou skupinu naší velikosti.

Vaše poslední studiové album vyšlo téměř před deseti lety. Plánujete vydat nové?
Vypadá to, že se tomu asi nevyhneme, píšeme písně sice pomalu, ale přesto už jich začíná být dost na to, abychom je pomýšleli albumovat. Nedojde k tomu ale dřív než na podzim příštího roku. Ono totiž není kam spěchat.

V jakém stádiu se nachází připravovaná deska?
Zhruba devět písní je téměř či zcela natočeno, což by třeba u naší kapely před deseti lety znamenalo, že projekt je vlastně těsně před dokončením, a my bychom vytrubovali do světa, že deska je na spadnutí. Po lehkém desetiletém zmoudření však říkám, že popravdě nejsme asi ve třech čtvrtinách práce. Ale tak jsme to i plánovali.

Jak náročné je psaní textů a kdo nebo co je vám inspirací?
Psaní textů je zábavná a dobrodružná činnost, luštění rébusu, objevování neznámého, škrtání známého, radostné motání se v kruhu, prostě návrat k hravosti dětství.  Je to naprosto nenáročné, pokud se vám to daří, a naopak k uzoufání, když se nemůžete pohnout z místa.  Nejsilnější inspirací k textům je přirozeně hudba.

Můžete popsat tvůrčí proces vzniku nové skladby MIG 21?
Nerad bych to dělal, to se do něj raději ponořím.

Zdroj: Johana Turnerová